Z předchozí kapitoly přicházejí určité závěry, zhodnocení, doporučení. Je potřeba tyto výsledky uspořádat do ucelenější podoby, syntetizovat je a vhodně interpretovat. Z celkové analýzy nám na základě sledovaných metrik jasně vyplývá, že se uživatelé věnovali ve všech ohledech konvenčním mapám. Hodnoty Dwell time a Fixation count jsou vždy vyšší u konvenčních map. Ve spojení s počtem odpovědí na jednotlivých mapách, kde opět dominují mapy konvenční, je třeba říci, že konvenční mapy v celkovém měřítku poskytují vhodnější podmínky pro orientaci na mapě. Nicméně tato celková analýza nemusí být určující vzhledem k jednotlivým skupinám Position, Veget a Trans. Když se zaměříme na první skupinu Position, která se soustředí na určování polohy objektů a jevů, uvidíme, že opět ve všech sledovaných ET metrikách jsou vyšší hodnoty u konvenčních map naproti ortofotomapám. I když rozdíly nejsou úplně extrémní, jsou dost velké na to, aby se dalo říci, že pro určování polohy objektů na mapě uživatelé preferují konvenční mapy. Druhou skupinou je Veget zabývající se rozlišováním vegetace na mapě. I zde, do jisté míry překvapivě, konvenční mapy zvítězili ve výběru respondentů, jaká mapa je pro ně vhodnější pro rozlišování vegetace. Lze tedy opět říci, že k rozlišování vegetace jou vhodnější mapy klasické konvenční. U poslední skupiny Trans byl rozdíl ve výběru map respondentů nejvíce viditelný.

Všechny sledované ET metriky dosahovaly u konvenčních map extrémních hodnot oproti ortofotomapám. Zde je naprosto patrné, že si uživatelé v naprosté většině případů vybírali pro vyhledání dopravního spojení na mapě mapu konvenční.

Uživatelé opravdu ve velké většině využívají konvenčních map přednostně před orotofotomapami. Ortofotomapy zobrazují prostor reálně, věrně, jsou to mapy na pohled krásné, zajímavé, na první pohled zaujmou, přitáhnou. Jenže co se týče praktičnosti, tak uživatelům vadí jejich kontrastnost, stíny, překryvy v mapě a neupřesnění hranic jednotlivých objektů a jevů. Pokud není ortofotomapa doplněna o příslušnou znakovou složku, tak je to v podstatě slepá mapa. Tyto mapy uživatelé mohou preferovat pouze tehdy, pokud zobrazovanou oblast dobře znají, umí se orientovat podle charakteristických bodů v terénu. Z toho všeho vyplývá, že pro určování polohy objektů a jevů jsou orotofotomapy kontrastní a mají mnoho rušivých elementů. Co se týče vegetace, není na místě tvrdit, že přírodní mapy se nemají vytvářet na podkladu leteckých snímků nebo topografických ortofotomap, nicméně výsledky experimentu ukázaly, že i vegetaci uživatelé rozeznávají lépe na konvenčních mapách. Je to ale otázka konkrétního testování, stimulů, kladených úkolů a otázek. Výzkum v téhle oblasti by měl pokračovat a zaměřit se právě na rozlišování vegetace a vegetačních pokryvů. Nejhůře to pro orotofotomapy v porovnání s konvenčními mapami vyšlo při vyhledávání dopravních spojení. V této oblasti nevidím případný rozvoj tvoby ortofotomap. Výsledky testování přinesly analýzy možná očekávané, možná neočekávané, ale zjištěné pomocí eye-trackingové technologie a další hlubší analýza v této oblasti se mohou opírat o tyhle výsledky a vycházet z nich.