Školní atlas je specifickým materiálním didaktickým prostředkem využívaným ve výuce zeměpisu na základních a středních školách (Pettersson a kol. 1991). Je to pravděpodobně první kartografické dílo, se kterým se žáci seznamují a aktivně ho používají. V atlasech jsou mj. obsaženy i tematické mapy, které při vizualizaci různých fenoménů zobrazují jeden či několik prvků mapového obsahu a ostatní potlačují (Voženílek, Kaňok a kol. 2011).
Na začátku psaní této bakalářské práce jsem se nejdříve musel rozhodnout, jakým způsobem budu chtít vývoj česko-slovenských školních atlasů analyzovat. Jelikož je takových školních atlasů obrovské množství a analýza všech by zabrala příliš mnoho času, rozhodl jsem se vybrat 7 školních atlasů vydaných poměrně průběžně mezi roky 1922 – 2019. Tyto atlasy byly podrobně prozkoumány z hlediska zvolených parametrů (obsah, struktura, kartografická zobrazení, číselná měřítka, kartografické vyjadřovací metody) a byly nad nimi zároveň sestaveny eye-tracking (E-T) testování zaměřené na to, jak s atlasy pracují lidé s hlubšími kartografickými znalostmi (studenti KGI) oproti běžným uživatelům (studenti základních a středních škol).