Visuální programování je dnes ve významných komerčních softwarových produktech obsaženo zcela běžně. A platí to i pro produkty v oblasti geoinformatiky. Prostředí, ve kterém probíhá visuální programování, se nazývá VPL komponenta. Ve VPL komponentách se vytváří různá schémata a diagramy, které jsou alternativou klasického textového zdrojového kódu. Ve VPL komponentách jsou jednotlivé části zdrojového kódu jako úložiště dat, analýzy, operace, úlohy a funkce nahrazeny grafickými prvky, které jsou v diagramech propojovány pomocí linií. Výsledné diagramy se pak nazývají Data Flow Diagramy (DFD), které slouží pro hromadné zpracování dat, a Entity Relationship Diagramy (ERD), které slouží pro datové modelování.
Jednotlivé VPL komponenty se svým uživatelským rozhraním a způsobem práce liší, a proto je tak vhodné ohodnotit kvalitu jejich pracovního prostředí. A to i s ohledem na uživatele, kteří budou tyto VPL komponenty využívat. Jednou z metod pro hodnocení visuálního programování jsou fyzické dimenze. Fyzické dimenze hodnotí fyzické (perceptuální) vlastnosti uživatelského a pracovního prostředí. Jsou založeny na zkušenostech z širokého spektra oborů, jako jsou kognitivní psychologie, HCI (Human Computer Interaction), sémiotika, informační systémy, komunikace, vzdělání atd.
Fyzické dimenze aplikují všechny poznatky a zkušenosti z těchto oborů pro hodnocení kvality VPL komponenty. Obsahují celkem 9 principů, které byly vyvinuty Danielem Moodym.
Cílem této bakalářské práce je aplikovat tyto principy fyzických dimenzí na vybranou VPL komponentu z oblasti geoinformatiky. Následně je tato metoda porovnána s další metodou pro testování lidského vnímání, a to Eye – Tracking metodou.