Těžba nerostných surovin a její dopad na krajinu
Zemská kůra je zdrojem pevných, kapalných a plynných nerostných surovin, jejichž těžba má značný vliv na krajinu a životní prostřed. Na zemský povrch a do oběhu v krajinné sféře se těžbou nerostných surovin dostávají prvky a sloučeniny, které se tam normálně vůbec nevyskytují nebo tam bývají v mnohem menších koncentracích.
Různé způsoby těžby mají různý vliv na další vývoj krajiny. Doposud převládají mechanické způsoby těžby nerostných surovin, při nichž se surovina i hlušina dostávají na povrch v původním nezměněném stavu. České republice je v současnosti 594 činných ložisek, ze kterých se každoročně vytěží 152 milionů tun nerostných surovin. Z 90-ti procent se jedná o těžbu mechanickou povrchovou, která značně porušuje vzhled krajiny (Pavlíček, 2006). Povrchově v lomech je získáváno hlavně hnědé uhlí, některé rudy (např. železné rudy s malým obsahem kovu), stavební a keramické hmoty a sklářské suroviny. V krajině postižené těžbou dominují antropogenní tvary reliéfu, tj. tvary uměle vytvořené činností člověka (např. haldy, prohlubně a lomové stěny).
Při chemickém způsobu těžby vychází suroviny na povrch v upravené podobě (např. kuchyňská sůl a uran se získávají mj. i podzemním loužením hornin). Chemické způsoby těžby ohrožují povrchové i podzemní vody (Kapitán, Svobodová, 2004).
Těžba nerostných surovin vždy byla a je upravena horními zákony. V současné době jsou v platnosti dva zákony, zákon 44/1988 Sb., horní zákon o ochraně a využití nerostného bohatství (a jeho 12 novel), a zákon 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o Státní báňské správě (a jeho 14 novel). S těžbou také souvisí zákon č. 62/1988, zákon o geologických pracích a Českém geologickém úřadu, tzv. geologický zákon. Těmito zákony je vytvořen právní vztah, ve kterém lze nejenom báňsky podnikat, ale je také zajištěna ochrana zájmů fyzických i právnických osob, jsou zajištěna práva obcí, životního prostředí a ostatní zájmy, a právem chráněné zájmy.
Od roku 1991 je novelou horního zákona nařízeno, že všichni báňští podnikatelé musejí vytvářet finanční rezervy na zahlazení hornické činnosti, tzn. na sanace a na rekultivace. V současné disponuje sektor černého uhlí rezervami ve výši 1,9 mld. korun, sektor hnědého uhlí 9,7 mld., sektor ropy má 0,25 mld. rezerv a nerudné suroviny 4,5 mld. rezerv, takže celkem je připraveno na rezervách 13,9 mld. k tomu, aby byla zahlazena hornická činnost (Seitlová, 2006).
Obr. 4 Devastace území těžbou nerostných surovin (upraveno podle Dimitrovský, 2001)
3.1 Těžba nerostných surovin
S vazbou na moderní způsoby lomového dobývání nerostných surovin, je dnes těžba převážně založena na použití vysoce výkonných zařízení a jejich kontinuálním provozu. Vše je pak provázeno velkými rozlohami lomů a vnějších výsypek. Lomy a jejich výsypky znamenají pro krajinu, kde jsou ložiska suroviny uložena, její totální přeměnu k níž z historického pohledu dochází v relativně krátkém období několika desítek let (Kašpar, Měsková, 2005). Toto období znamená pro krajinu ztrátu původní identity s dopady nejen na floru, faunu, ale také zábory půd a rušení sídel, narušení povrchové vodní sítě a pokles hladiny podzemní vody, rozvoj průmyslu navazujícího na těžbu, komplexní znečišťování prostředí a znehodnocení zemědělské a lesnické produkce, jakož i hygienické a estetické hodnoty krajiny ve velkém rozsahu (obr. 4).
Říční nivy jsou devastovány rozsáhlým dobýváním štěrkopísků, v blízkosti uranových šachet narůstají odkaliště radioaktivních odpadů a také těžba ložisek zlata bývá realizována pomocí toxických technologií (Knotek, 2003). Příprava těžby, těžba samotná i transport vytěženého materiálu jsou zdrojem velké prašnosti a hluku. Hlubinná těžba nevyvolává tak rozsáhlé přemisťování materiálu jako těžba povrchová. Avšak i při hlubinné těžbě vznikají haldy tvořené hlušinou vyvezenou z dolů a odpady z úpraven. Materiál z hald bývá používán k zaplnění vytěžených podzemních prostor. S hlušinou se na haldy dostávají kromě určitého množství uhlí také různé uhelné příměsi, které ve vzduchu podléhají rychlé oxidaci a bývají příčinnou samovznícení. Hoření hald způsobuje znečištění ovzduší.
Hlubinná těžba je provázena deformacemi zemského povrchu, tj. poklesy poddolovaných území. Tyto terénní poklesy se nazývají pinky. Jejich příčinnou jsou otřesy při trhacích pracích v podzemí a pozdější sesedávání nadložních vrstev do vytěžených prostor. Poklesy vedou až k úplné destrukci původního reliéfu krajiny, povrchové vodní sítě a režimu podzemních vod. Dochází k trvalému zaplavení nejnižších partií pokleslých lokalit a vzniku bezodtokových území. S poklesávajícím terénem klesají železniční tratě, vozovky, mosty, inženýrské sítě a ohroženy jsou budovy i celé obce. Trvalé zamokření způsobuje degradaci zemědělských půd, zejména v důsledku snížení jejich pórovitosti a provzdušněnosti (Kapitán, Svobodová, 2004). Mezi největší takto poznamenané oblasti patří v Evropě Severočeská a Sokolovská hnědouhelná pánev.
3.2 Těžba uhlí
Nejrozšířenější a nejintenzivnější těžební činností narušující krajinu je těžba uhlí. Přechod od hlubinné k povrchové (lomové) těžbě hnědého uhlí měl od počátku negativní vliv na krajinu a životní prostředí (Pavlíček, 2006). Při postupu těžby uhlí od středu k obvodu uhelné pánve se těží uhlí méně a méně výhřevné a se stoupajícím obsahem síry, popelovin a dalších škodlivých a nežádoucích příměsí. Na jednu tunu vytěženého černého uhlí připadá 0,4 – 0,7 tuny těchto odpadů.
Nejdůležitější nepříznivé faktory, které doprovázejí těžbu hnědého a černého uhlí a narušují horninové prostředí:
É trvalý zábor zemědělské půdy
É rychlé poklesy povrchu (1,5 – 10 m)
É změny reliéfu krajiny (velkoplošné prohlubně, vyvýšeniny)
É pokrývání přírodního povrchu hlušinou, popílkem a odkališti
É změny vlastnosti půd (vysoká kyselost)
É vznik trhlin na zemském povrchu
É narušení hydrologického režimu, zvýšení hladiny podzemní vody
É zvýšená acidita (pH až 3) důlních vod způsobená především oxidací všudypřítomných sulfidů (pyrit, markazit), které se nacházejí jak v uhlí, tak i v hlušině
É riziko metanu a jeho únik na povrch
Vedle těchto negativních faktorů těžby lze pozorovat i kladné vlivy - především po těžbě. Mohou se vytvořit významné zdroje pitné vody, vhodnou rekultivací se stane vytěžený prostor významným krajinným prvkem, stává se oblíbeným rekreačním areálem na koupání a odpočinek, významný může být i chov ryb (Pavlíček, 2006).
3.3 Rekultivace
Zahlazování důlní činnosti se cílevědomě připravuje v dlouhodobém předstihu. Rekultivace jsou chápány jako tvorba nové krajiny se všemi nově vznikajícími ekologickými funkcemi. Postupným uvolňováním pozemků z potřeb provozu těžebních lokalit a po provedených sanacích a rekultivacích vzniká nová – technicky vytvořená krajina. Vznikají zcela nové krajinné prvky, rozsáhlé deprese, jezera, novotvary převýšených výsypek, které v kontaktu s městy a obcemi předznamenávají nové využití této krajiny, které je zpravidla zcela odlišné od využití území před zahájením těžby (Kašpar, Měsková, 2005).
V dnešní době existují dva pohledy na úpravu krajiny po těžbě. První cesta řešení je biologická diverzita, podle které by výsypky neměly být dále upravovány, pouze opuštěny a ponechány přirozenému vývoji a začlenění do krajiny. Naproti tomu Sokolovská uhelná, a. s., která rekultivuje krajinu Sokolovska, jde „cestou těžařů“. Tento přístup zahrnuje další úpravy výsypek – jejich svahování, odvodňování, planýrování a následnou rekultivaci. Tento proces můžeme souhrnně označit pojmem ekosystémové hospodaření (Dimitrovský, 2001).
3.4 Současná situace
Na mnoha místech probíhá útlum těžby, který má podstatný vliv nejen na krajinu a přírodní prostředí, ale také na sociální a ekonomické podmínky dotčené oblasti. Problémem je vliv stávající a uvažované těžby na infrastrukturu, zaměstnanost a další aspekty ovlivňující aktivity v území s existující či potenciální těžbou nerostů. Dalším problémem je existence významného nerostného surovinového potenciálů ve zvláště chráněných územích přírody a nutnost nalezení způsobu využití těchto nepřemístitelných zdrojů při zachování nezbytné úrovně ochrany přírody a krajiny. Na území České republiky lze z uvedených hledisek vymezit tyto problémové oblasti:
• Mostecko: Oblast se silně zasaženou krajinou povrchovou těžbou hnědého uhlí a se sociálními a ekonomickými problémy, plynoucími mimo jiné i z útlumu těžby na straně jedné a významným surovinovým potenciálem pro další rozvoj oblasti a celé ČR na straně druhé. Částečný útlum těžby přináší nutnost restrukturalizace ekonomiky a odstranění sociálních problémů. Problémem je potřeba vyvážení podmínek udržitelného rozvoje, zejména nutnost rozsáhlých rekultivaci a současná nutnost restrukturalizace ekonomiky a odstranění sociálních problémů po částečném útlumu těžby.
• Sokolovsko: Oblast se silně zasaženou krajinou povrchovou těžbou hnědého uhlí a se sociálními a ekonomickými problémy, plynoucími mimo jiné i z útlumu těžby na straně jedné a významným surovinovým potenciálem pro další rozvoj oblasti a celé ČR na straně druhé. Částečný útlum těžby přináší nutnost restrukturalizace ekonomiky a odstranění sociálních problémů. Problémem je potřeba vyvážení podmínek udržitelného rozvoje, zejména nutnost rozsáhlých rekultivaci a současná nutnost restrukturalizace ekonomiky a odstranění sociálních problémů po částečném útlumu těžby. Dalším problémem je relativní blízkost kvalitní krajiny (Krušné hory, Slavkovský les) a lázeňských center, především Karlových Var a jejich nezbytná ochrana.
• Karvinsko: Oblast s hlubinnou těžbou černého uhlí a s jejími následky (poddolované území, poklesy území, výstupy metanu do ovzduší aj.) a se sociálními a ekonomickými problémy, plynoucími mimo jiné i z útlumu těžby na straně jedné a významným surovinovým potenciálem na straně druhé. Problémem je potřeba vyvážení podmínek udržitelného rozvoje, zejména nutnost restrukturalizace ekonomiky. Částečný útlum těžby přináší nutnost restrukturalizace ekonomiky a odstranění sociálních problémů.
• Beskydy – sever: V území jsou strategická ložiska černého uhlí republikového, případně evropského významu. Potenciální problém plyne z rozporu mezi nutnou potřebou rozvoje strukturálně postižených regionů ve strategické poloze Moravské brány, případně možným rozšířením těžby černého uhlí do Beskyd a požadavky ochrany přírody (Politika územního rozvoje ČR, 2006).