Úvod
3D modelování a následné vizualizace jsou v dnešní době velmi rozšířeným způsobem prezentace dat v geoinformatice. Nejčastěji jsou pomocí těchto vizualizací zobrazovány města, krajiny a geomorfologické tvary na Zemi. 3D modely pomáhají lépe studovat a sledovat vzájemné prostorové vztahy mezi jednotlivými objekty. Díky prostorovému vyjádření virtuální reality je snadnější pro pozorovatele, který není odborníkem v daném odvětví, si lépe představit danou problematiku.
Za poměrně krátké časové období, kdy 3D modelování zasáhlo do geoinformatiky, prošlo dynamickým vývojem a neustále se vyvíjí dále. Počátky sahají od nejjednodušších digitálních modelů terénu s využitím různých technologií, přes digitální modely povrchu s umělými prostorovými objekty, až do současného stavu. Dnes jsou do krajiny umisťovány objekty s vysokým detailem zobrazení (mnohdy téměř totožné s realitou).
Ovšem tato problematika neřeší pouze zobrazení, ale snaží se provádět nad prostorovými daty analýzy. Od základních analýz jako jsou sklonitostní poměry, orientace svahů, odtokové poměry a mnoho dalších, dnes mnohem sofistikovanější úlohy, jako například zjišťování bezpečnosti v parcích s vývojem v čase atd. Modeluje vývoj vegetace v čase a její dopady na další vývoj oblasti. Velmi často je 3D modelování využíváno v urbanismu nebo cestovním ruchu.
Možnosti do budoucna jsou neomezené a uvidíme, zda nebudou 3D modely zanedlouho dokonce podmínkou ve stavební dokumentaci a dalších úředních dokumentech.
Tato práce navazuje na bakalářskou práci Plán parků Filozofické fakulty UP Olomouc a dále rozvíjí problematiku toho území.