Skalní mísa (foto)
Oválná prohlubeň na vodorovných nebo mírně skloněných skalních plochách; některé skalní mísy jsou částečně vyplněné srážkovou vodou. Vyskytují se v různých typech hornin; ve vápencích a jiných krasových horninách jsou označovány jako kamenice. Dříve byly považovány za umělé výtvory na místech pohanských obětních obřadů (odtud název "obětní mísy", "Opferkessel"), nyní jsou jednoznačně prokázány za tvary zvětrávání a odnosu hornin. Dokonale vyvinuté se vyskytují v žulových horninách, kde se tvoří složitými a dosud ne ve všech detailech jednoznačně prokázanými procesy, při nichž mají v jednotlivých fázích vývoje význam vlivy mechanické (oddělování minerálních zrn např. gelivací nebo exfoliací), tak i chemické (rozklad některých minerálů, zejména biotitu) a jistě i biochemické (např. změnami vlastností a pH vody vlivem drobné biocenózy atd.). Průměrná velikost je několik desítek centimetrů, zpravidla jsou širší než hlubší. Skalní mísy byly zjištěny i v jiných krystalických horninách, např. rulách, andezitech, pegmatitech, kvarcitech atd. Ani v těchto horninách se způsob jejich vývoje zřejmě neliší od vzniku mis v granitoidech. Dokonale vyvinuté skalní mísy jsou též v některých klastických sedimentech, např. v pískovcích české křídové pánve. Některé jsou vyplněny půdou a na jejich vývoji se zřejmě výrazně uplatňuje kořenová destrukce i vliv huminových kyselin. Skalní mísy v pokročilém stadiu vývoje mívají více nebo méně hluboký odtokový žlábek. Prohloubí se natolik, že se ve skalní míse neudrží voda, dochází k její rychlé destrukci. Většina autorů považuje skalní mísy za holocenní, mnohé jsou zřejmě recentní.
Skalní mísy se vyskytují v masivních horninách všech podnebných pásů; obecně lze říci, že jsou hojnější a dokonaleji vyvinuté v oblastech s teplým a humidním klimatem nežli v chladných a suchých oblastech. Skalní mísy zejména v žulách, ale i v jiných typech hornin, byly popsány z mnoha světových oblastí (téměř ze všech evropských států).