Ve světě informačních technologií je dobře známo, že existuje nespočet různých softwarů, dat, databází nebo knihoven. S vývojem počítačového světa a masivním nárůstem produktů na informačním trhu se blízká i vzdálená odvětví stále více a více přibližují a prolínají mezi sebou. Na místě, kde dříve stál jeden software, dnes stojí softwarů více. Některé mezi sebou spolupracují, jiné jsou ovšem uzavřené a naprosto neschopné kooperovat s jinými.

Každý takový software, ať už s volnou licencí či placenou, operuje s daty, tedy s rozličnými datovými formáty. Některé formáty jsou otevřené (existuje dostupný popis fyzického uložení dat) a většina softwarů s nimi může libovolně pracovat. To se ovšem často netýká komerčních programů, které jako nativní formáty dat používají uzavřené datové formáty, které lze z pravidla otevřít pouze v mateřském software.

V dnešní době je téměř v každém oboru řada programů, které vykonávají podobné, někdy však i naprosto totožné operace. I když bývají aplikace z jednoho oboru podobné, někdy samozřejmě umí jeden něco unikátního, co ostatní neumí. Pokud se jedná o placené softwary s vlastními nativními formáty, data z jednoho softwaru nelze v jiném software otevřít. A právě v tomto bodě vznikla potřeba konverze z jednoho datového formátu do druhého.

Proto začali lidé tvořit konvertory třetí strany, které na základě podrobné dokumentace struktury prvního i druhého formátu dokážou jeden způsob zápisu dat přetransformovat na jiný.

Konvertory dat tedy zajišťují mohutnou interoperabilitu mezi konkurenčními softwary (nejen), které by si mezi sebou data pravděpodobně nikdy nemohli vyměnit.