V práci byla provedena analýza vývoje urbanizovaného území na základě leteckých snímků z roku 1927, 1953, 1971, 1978, 1985, 1991, 1994, 2001, 2003, 2006 a 2009. Zájmová oblast nebyla vymezena celým katastrálním územím města Olomouce z důvodu chybějících leteckých snímků v některých obdobích. Pro lepší vyhodnocení analýz bylo pracováno se dvěma oblastmi. První oblast A sleduje území od roku 1927, ale sem spadá pouze 12 městských částí, pro které byly od tohoto roku pořízeny snímky. Druhé území B sleduje vývoj městských částí od roku 1971. Zde je zahrnuta většina městských částí vyjma Chomoutova, Lošova, Topolan a Radíkova.

Letecké snímky byly nejdříve transformovány do souřadnicového systému S - JTSK pomocí liniové vrstvy komunikací z roku 2001. Počet vlícovacích bodů záležel na kvalitě snímků, minimální počet však byl osm. Rastr byl poté transformován podle polynomické transformace druhého a u některých snímků i třetího stupně. Celková střední chyba RMS se u jednotlivých snímků lišila. Opět tu záleželo na kvalitě pořizování snímků. Například u snímků z roku 1927 se RMS chyba pohybovala kolem 4, u novodobějších snímků však byla chyba v rozmezí 0,4 až 2. Po transformaci snímků do správného souřadnicového systému byla vytvořena v programu ERDAS IMAGINE 2010 mozaika pomocí nástroje Mosaic Pro.

Pro zjištění vývoje urbanizace byly údaje ze snímků v analogové podobě převedeny do vektorové podoby. Dalším krokem byla digitalizace komunikační sítě v měřítku 1 : 1500 a zástavba individuální, hromadná, průmyslová a ostatní v měřítku 1 : 1000. Data vytvořená digitalizací pak byla statisticky vyhodnocena.

Z graficky vyjádřených výsledků je zřejmé, že v první půli sledovaného období dochází ke zvyšování zástavby, ve druhé části ve studovaném území A růst stagnuje a na konci mírně klesá. Naopak u území B se růst zástavby zvyšuje. Z toho vyplývá, že nová výstavba vzniká více na perifériích města, zatímco v městských částech okolo historického centra budování nových objektů je spíše v útlumu. Pokud se porovná vývoj jednotlivých kategorií zástavby, pak největší zastoupení má jednoznačně průmysl. Do 90. let jeho zástavba roste, později stagnuje a v kompaktním městě mírně klesá. Jedinou třídou prvků, která u obou sledovaných území roste, je bytová zástavba. Oproti předchozím dvěma zástavbám se individuální v průběhu sledovaného území výrazně neměnila, přesto počet nadále mírně roste. Více tomu tak je v periferní oblasti města než v kompaktním městě.

Vývoj komunikací téměř odpovídá vývoji zástavby. Komunikační síť u obou sledovaných území má do 90. let rostoucí tendenci, v dalším období se vývoj liší. V městských částech sledovaných od roku 1927 stavba silnic v posledním desetiletí téměř stagnuje, zatímco na území B sledované od roku 1971 i nadále roste.

Při sledováních urbanizačních procesů ve městě vyplývá, že urbanizace a suburbanizace v Olomouci probíhaly současně. Nejlépe je tento fakt pozorovatelný v městské části Neředín, Hejčín a Slavonín. Ve všech zmíněných lokalitách přibývá hromadná zástavba a zároveň i nové rodinné domy. Za urbanizační oblast lze považovat Nová Ulice. V posledním desetiletí zde bytová zástavba vzrostla o 4 ha. Městské části, která nosí známky suburbanizace, jsou Droždín, Svatý Kopeček, Týneček. U všech třech oblastí má individuální zástavba od poloviny 90. let stoupavou tendenci.
Na horu ↑