Výsledky

Kapitola shrnuje všechny dosažené výsledky a vytvořené výstupy bakalářské práce. Obsahuje intepretaci výsledků měření grafické náplně, popisuje rozdíly mezi metodami v rámci každé případové studie a srovnává případové studie se shodnými metodami mezi sebou. Je zde několik vybraných ukázek vizualizací výsledků měření v podobě grafů a ukázka strany z katalogu metod, všechny výstupy jsou k nahlédnutí v přílohách 1, 2, 4 a 5–22.

Srovnání grafické náplně metod

Nejnižší možné náplně dosahuje dvoutónový kartogram ve studii 3 (8,9 %). Maximální hodnoty náplně má kartogram barevným odstínem a šrafou ve studii 1 (62, 2 %).V případové studii 1–3 nejvyšší náplně dosahují v různém pořadí tyto tři metody: kartogram barevnou výplní a šrafou, tečková metoda a Wurmanovy tečky. Kartogram má nejvyšší náplň ve dvou ze tří případů. Wurmanovy tečky jsou nejvíce zaplněnou metodou v případové studii 2. Průměrně se metody umístily v tomto pořadí: kartogram barevnou výplní a šrafou (46,6 %), o tečková metoda (45,8 %), o Wurmanovy tečky (42,5 %).
Chernoffovy tváře v případové studii 4–6 jsou navzdory očekávání vyšší náplně srovnatelné se složeným geometrickým i piktografickým kartodiagramem. Větší rozdíl byl naměřen pouze v případové studii 5, v případové studii 6 mají Chernoffovy tváře náplň dokonce nižší. Geometrický kartodiagram je průměrně více naplněný než piktografický pouze o 0,1 %. Vyšší náplně dosahuje ve třech případových studiích (1, 2 a 4), v dalších třech naopak (3, 5 a 6). Ze třech druhů kartodiagramů je průměrně nejvíce naplněný kartodiagram součtový. Hodnoty kruhového kartodiagramu jsou nejvyšší v případové studii 2 a 6. Nejnižší náplň má sloupcový kartodiagram ve čtyřech případech z šesti, v případové studii 2 a 5 je druhý v pořadí. U součtového kartodiagramu také nejrychleji narůstá náplň se změnou provedení (v průměru o 2 %), viz grafy v příloze 2. Varianty provedení kartodiagramů se ve všech případových studiích podle naměřené hodnoty náplně umístily v tomto pořadí: 2 pt obrys bez výplně, 1 pt obrys a 50% výplň a výplň bez obrysu.

Na základě vizuálního zhodnocení výstupních vizualizačních gridů byla u metod vypozorována tato specifika rozložení grafické náplně:
Wurmanovy tečky a tečková metoda mají velmi podobné rozložení, je pro ně typická vyšší náplň oproti ostatním metodám na okrajích z důvodu překryvu obrysů buněk nebo teček a hranic. Rozložení je spíše heterogenní, náplň se koncentruje v místech hustějšího výskytu jevu, a naopak kolísá v místech prázdných – metody jsou také specifické absencí znaků v místech, kde se jev vůbec nevyskytuje, na rozdíl od metod agregovaných na vyšší administrativní jednotky (například kartodiagramy). Při srovnání obou metod jsou více homogenní Wurmanovy tečky díky mřížce kruhových buněk, která obklopuje každou tečku nezávisle na její velikosti.

Srovnatelné rozložení mají všechny varianty kartodiagramů a Chernoffovy tváře. Rozložení je homogenní ve smyslu pokrytí každé územní jednotky znakem. Kolísání náplně vesměs kopíruje rozmístění a velikost územních jednotek podle toho, jak jsou více či méně nahuštěné. Náplň také může kolísat z důvodu různého manuálního rozmístění diagramů takovým způsobem, aby byl znak čitelně umístěn v územní jednotce i s jeho popisem. Koncentrace náplně a seskupování buněk ve vizualizačním gridu je ovlivněno tvarem diagramů. Sloupcový diagram vytváří čtvercová uskupení, součtový lze rozeznat liniovou orientací shluků, a kruhový vytváří nejvíce přirozeně působící shluky buněk.

Pro dvoutónový kartogram je typické velké množství tmavých málo naplněných míst, náplň ovlivňují pouze hranice a popisky, v případě velké územní jednotky (např. Texas v případové studii 3) vzniká tmavá oblast. Kartogram barevnou výplní a šrafou má rozložení převážně homogenní, vlivem překrytí každé územní jednotky šrafou, kolísá v závislosti na její hustotě.

Doporučení

V případě, že se kartograf bude řídit podle tradiční hranice snesitelné grafické náplně mapy uváděné jako 30 % (viz podkapitola 2.1.1), lze z hlediska náplně doporučit použití těchto metod multivariate mapping:
 • dvoutónový kartogram,
 • kartodiagramy – složené geometrické i symbolické, kruhové, sloupcové a součtové ve všech třech variantách provedení,
 • Chernoffovy tváře.

Metody nejméně vhodné vzhledem k jejich zatížení grafickou náplní jsou naopak:
 • kartogram barevným odstínem a šrafou,
 • Wurmanovy tečky,
 • tečková metoda.

Mapové výstupy a Katalog metod multivariate mapping

Vytvořená vstupní data pro testování zahrnují šest sad datových náhledů, dohromady celkem 84 map využívajících deset metod multivariate mapping v různých variantách. Výstupními daty je sada 84 vizualizačních gridů, vytvořených nad mapovým polem použitím nástroje GMLMT.

Šest vybraných metod bylo použito pro zhotovení 18 plnohodnotných map s legendou, měřítkem a dalšími kompozičními prvky. Mapy vystupují samostatně v přílohách 5–22 a jsou obsaženy jako ukázky metod popsaných na 26 stranách v Katalogu metod multivariate mapping (příloha 4), který je v digitální podobě dostupný na webových stránkách bakalářské práce, společně s textem práce a digitálním posterem.