INFORMAČNÍ SYSTÉM SBÍRKOVÝCH
SKLENÍKŮ FLORA OLOMOUC
diplomová práce
Úvod Cíle práce Charakteristiky skleníků Metody a postup zpracování Výstupy Závěr
Kaktusový skleník
Tento skleník byl vybudován v šedesátých letech 20. století. Je dlouhý 30 m, široký 12 m a vysoký 4,5 m. Rostliny sem byly přeneseny z původních, mnohem menších skleníků. Celkový počet kaktusů a sukulentů se blíží počtu 3000 kusů ve více než sedmi stech druzích, varietách a formách.
Na vyvýšeném postranním záhonu vpravo od vchodu je skupina uvedena tenurami Sansevieria. Před nimi jsou barevné odrůdy kaktusu Gymnocalycium mihanovichii japonského původu. V popředí se nacházejí smrdutky Stapelia se zajímavými a velkými květy, které však nepříjemně páchnou. Následují pryšce Euphorbia v bohaté kolekci tvarů sloupovitého i kulovitého vzrůstu. Dále pak pokračují tlustice Crassula, z nichž některé se podobají jemným plavuním, jiné pak mají masité a šedě plstnaté listy. Dále jsou zde Africké Aloe a tučnolisté druhy rodu Agave. Zajímavou skupinu tvoří kosmatcovité Mesembryanthemacea. Jsou mezi nimi listnaté, polodřevnaté keříky i vysoce sukulentní „živé kameny“.
V prostředním záhonu se nacházejí vzrostlé a převážně sloupovité kaktusy rozmanitých tvarů, barev trnů, velikosti květů i plodů. Tyto, i jiné ve sklenících rychle rostoucí druhy, je nutno každoročně zmlazovat. Mezi nejvýraznější patří Echinocactus grusonii, opuncie, druhy rodu Cereus, Oreocereus, Trichocereus, Eriocereus, Trixanthocereus a Espostoa.
Sbírka kaktusů je uspořádána podle vývojových hledisek tak, že po obvodu skleníku ve směru prohlídky jsou nejprve nejodvozenější, „nejsukulentnější“ a také nejpočetnější kulovité a sloupovité kaktusy podčeledi Cereoideae. Na konci se pak nachází nejprimitivnější kaktusy podčeledi Peireskioideae, které mají ještě velké listy a jednoduché květy jsou uspořádány v hroznech.