Závěr

Rychlý rozvoj webových aplikací zasáhl i ty s mapovou tematikou, ve kterých se kromě rastrových dlaždic začínají používat také dlaždice vektorové. Cílem této diplomové práce bylo porovnat oba zmíněné přístupy, definovat jejich shodné a odlišné znaky v teoretické rovině a na základě provedené analýzy vytvořit mapové aplikace, využívající oba druhy dlaždic. Závěrečnou částí práce bylo porovnat aplikace z několika hledisek.

V první části práce byl nejdříve definován rozdíl mezi vektorovými a rastrovými daty. Následně se práce zaměřila na možnosti přenosu dat po síti World Wide Web a popsala dva nejčastěji používané přístupy – webové služby a souborové uložení dat. Stěžejní z teoretické části je kapitola o mapových dlaždicích. U obou zkoumaných metod jsou v této kapitole popsána nejpoužívanější schémata pro zobrazení dlaždic a také způsoby tvorby symbologie, které se u obou metod značně liší. U vektorových dlaždic bylo po jedné kapitole věnováno také generalizaci prostorových dat a rekonstrukci geometrií, která je prováděna po rozdělení původních dat na dlaždice. V závěru teoretické části byly popsány nástroje pro generování obou druhů dlaždic, servery, které je možné použít pro zpřístupnění dlaždic na internetu, klientské knihovny s podporou mapových dlaždic a softwary, ve kterých lze dlaždice zobrazit.

V praktické části byly nejprve tvořeny mapové aplikace. Celkem bylo vytvořeno osm aplikací, využívajících pět odlišných technologií. Čtyři z aplikací poskytují vektorové dlaždice, zbylé čtyři zobrazují dlaždice rastrové. Aplikace vypadají na frontendu stejně či velmi podobně, liší se ale použitým serverem, úložištěm, či způsobem uložení dlaždic. Využívají celkem čtyři formáty dlaždic, MBTiles, PBF, PNG a WebP a několik relativně nových technologií jako Mapbox Studio či Docker. V textové části je detailně popsán proces generování vstupních dat a úprava stylu aplikací. Kdokoliv tak může dle návodu v této práci vytvořit aplikaci postavenou na stejné technologii, ale se svým vlastním mapovým stylem.

Před testováním výkonnosti aplikací bylo provedeno testování rychlosti nahrávání dat na úložiště. Účelem tohoto testování bylo změřit rozdíly v rychlosti nahrávání na různá úložiště v závislosti na typu, formátu, velikosti a způsobu uložení dat. Měření byla provedena ve dvou lokalitách s odlišnou rychlostí připojení k internetu. Naměřené hodnoty ukazují, že vliv velikosti dat na rychlost nahrávání se projevuje především u pomalejšího připojení k internetu. Zároveň bylo zjištěno, že dlaždice ve složkové struktuře se na pomalém připojení nahrávají zhruba 2–3× pomaleji než ve formátu MBTiles. Na rychlém připojení byl rozdíl v rychlosti nahrání mezi souborem MBTiles a složkovou strukturou mnohonásobně vyšší. Testování také odhalilo, že nahrávání na cloud proběhlo ve většině případů rychleji než na webový hosting, rozdíly se však většinou pohybovaly pouze v jednotkách minut.

V dalším kroku bylo vytvořeno poloautomatické testování za účelem ověření výkonnosti aplikací. Toto testování mělo simulovat uživatelské chování v mapové aplikaci a skládalo se z pěti interakcí. Ve všech osmi aplikacích pak bylo provedeno deset měření na pomalém a deset měření na rychlém připojení k internetu, při kterých byly zjišťovány hodnoty u pěti stanovených metrik pro každou z interakcí. Měření navíc probíhala ve dvou časových horizontech. Po zpracování měření bylo nejdříve pomocí F-testu ověřeno, že čas měření nemá na výsledky vliv. Poté byla naměřená data zpracována. Výsledky měření jsou prezentovány ve formě grafů v kapitole 7.3. Na výsledcích testování byly popsány rozdíly mezi vektorovými a rastrovými dlaždicemi a také mezi použitými formáty dlaždic a vybranými úložišti. Na závěr kapitoly věnující se testování pak bylo ještě demonstrováno několik jevů, které provází procházení aplikací, ale není možné je změřit.

Testování ukázalo, že vektorové dlaždice se ne vždy načítají rychleji než rastrové. Jejich hlavní přednost je ve snížení zátěže na server, v menším množství stažených dat a v příjemnějším pocitu při procházení aplikace. Díky knihovně umisťující dynamicky popisy na mapě navíc nemůže docházet k přílišnému zahuštění mapy popisem. Z výsledků u rastrových dlaždic vyplývá, že generování dlaždic na požadavek je několikanásobně pomalejší než zobrazování předgenerovaných dlaždic a má-li aplikace dosahovat minimálně podobného výkonu jako aplikace s vektorovými dlaždicemi, musí být dlaždice na zobrazovaném území generovány již před požadavkem uživatele.

V práci byly dosaženy hlavní vytyčené cíle. Z postupu uvedeného při tvorbě vytvořených aplikací mohou nadále čerpat studenti i vyučující. Analýza vytvořených aplikací prokázala rozdíly mezi rastrovými a vektorovými dlaždicemi, definovala shodné a odlišné znaky a zároveň nabídla prostor pro další zkoumání řešené problematiky.