Závěr

Hodnocení městských oblastí v kontextu lokalizačních teorií

Cílem práce bylo pomocí geoinformatických metod analyzovat strukturu a charakter městských oblastí v souvislosti s lokalizačními teoriemi ekonomické geografie. V rámci případové studie se autor snažil reálně zjistit, zda lze některou z nich uplatnit pro studium a popis měst. Prvním krokem bakalářské práce bylo studium literatury a existujících prací, aby v první části autor definoval jednotlivé teorie a vsadil je do kontextu dnešní doby.

V praktické části bylo testováno celkem šest lokalizačních teorií. První z nich byla teorie W. Alonsa, který na základech německého geografa Johanna von Thünena postavil svou lokalizační teorii. Na základě dostupných dat cen pozemků, LC/LU a dopravní infrastruktury byla pomocí překryvné metody analyzována vybraná města. Z výsledků bylo zjištěno, že se vzdáleností od centra města cena klesala ve čtyř z pěti analyzovaných měst. Model LU, jak definoval Alonso se nepotvrdil ani u jednoho z pěti případů, ale monofunkční zóny se ve čtyřech městech tvořily. Z výsledků tedy lze říct, že se cena pozemků může v městech s koncentrickým tvarem pravidelně snižovat se vzdáleností od centra města a být závislá na LU, ale není pevně stanoveno, jaké LU to musí být.

Další lokalizační teorií byla lokalizace průmyslových aktivit, zde na základě výsledků bylo zjištěno, že minimalizace dopravních nákladů (jestli umístit továrnu do sídel blíže trhu nebo lokality se zdrojem surovin) jako faktor hraje jednu z nejdůležitějších rolí při rozhodování ekonomických jednotek. Dále bylo zjištěno, že během posledních let (i na základě práce Surovcové, 2010) do rozhodování vstupují i jiné faktory jako je kvalifikovaná pracovní síla nebo dopravní infrastruktura.

Třetí lokalizační teorií bylo vzájemné působení firem na základě lokalizace. Zde pomocí geoinformatických metod bylo zjištěno, že se ekonomické jednotky snaží lokalizovat svou činnost co nejblíže své konkurenci. Přesto však o reálné lokalizaci může rozhodnout i jiný faktor například podloží nebo cena pozemků.

Dále byla analyzována teorie centrálních míst. V rámci analýzy bylo zjištěno, že i přes vysoké zjednodušení ve formě geometrického rozložení měst v prostoru se v reálném světě geometrické obrazce vyskytují. Jejich pravidelnost závisí na rozložení obyvatel v rámci dané země. U státu s nevyrovnanou hustotou zalidnění je teorie nepřesná, ale u zemí jako Česko nebo Rumunsko odpovídá rovnoměrnému rozložení.

Předposlední byla teorie A. Lösche, která do jisté míry modifikuje teorii centrálních míst. Na základě dostupných dat za služby byly určena řádovost měst podle počtu dostupných služeb a následně na regionální úrovni vytvořeny službami „bohaté a chudé“ oblasti. Předpoklad, že v realitě existují službami "chudé a bohaté" regiony byl potvrzen. Byl však vyvrácen fakt, že se tyto regiony pravidelně střídají a byla doporučena autorem vytvořena modifikace.

Poslední testovanou teorií je teorie růstu pólu, která není úplně klasickou lokalizační teorií, ale po konzultaci s vedoucím práce byla k této práci přidána. Na základě dat byla analyzována „geografická“ polarizace za obce Česka. V rámci celoevropského pohledu byly vyhodnocovány všechny typy polarizací teoreticky pospané v kapitole 4. Na základě vytvořených mapových výstupů a teoretických charakteristik lze nalézt hnací a hnané oblasti. Není pravidlem, že hnacím subjektem musí být automobilový, ocelářství a chemický průmysl.

Celkově tedy pro popis a studium měst, lze do určité míry teorie W. Alonsa, která sice nepotvrdila přesný model, ale myšlenka monofunkčních zón v závislosti na vzdálenosti se potvrdila. Teorie lokalizace průmyslových aktivit od A. Webera je taky při vypuštění předpokladů možná pro popis a studium měst, protože vysvětluje, proč si ekonomická jednotka (průmyslová) vybrala dané město nebo městské oblasti k svému působení na trhu. Další teorií vhodnou pro popis měst je teorie A. Lösche, která na základě počtu služeb, průmyslové a jiné činnost určuje, zda je město chudé nebo bohaté na tyto ekonomické činnosti. Následně pak v rámci regionů určuje, které další města mají takové vlastnosti. Poslední použitelnou teorií je polarizační teorie, která na základě ekonomické aktivity, dopravní infrastruktury nebo jiné ekonomické oblasti rozhoduje, zda je sídlo nebo sídelní oblast hnací nebo hnaná.

Teorie, která se nehodí pro popis, je teorie centrálních míst, jelikož popisuje strukturu měst, ale v rámci vyšších celků tedy, kraje, okresu anebo státu. Opačně je na tom Hotellingova teorie, která zkoumá jednotlivé ekonomické jednotky a jejich vzájemné interakce. Tyto teorie jsou funkční, ale studují jinou část ekonomického prostoru. Lokalizační teorie nelze porovnat navzájem, protože mají každá jinou metodu a princip v určování ideálních nebo ekonomicky prosperujících měst a městských oblastí.