V první části diplomové práce byly vybrány atlasy z produkce různých zemí Evropy. Jednalo se o celkem čtrnáct publikací ze třinácti států, konkrétně šlo o belgický, britský, český, estonský, litevský, maďarský nizozemský, norský, rakouský, srbský, španělský, švédský a švýcarský atlas. Jedenáct z nich bylo následně podrobeno analýze. Bylo zjištěno, že atlasy se liší nejen strukturou obsahu, ale také vyjadřovacími metodami. Většina atlasů postupuje v obsahu od map domovského státu (regionálních map) přes mapy kontinentů až k mapám světa. Tento přístup se také jeví jako vhodnější, neboť seznamuje žáky nejprve s jejich vlastí, teprve potom se vzdálenějšími oblastmi. S tím souvisí také počet stran, které jsou jednotlivým tématům věnovány. Zatímco některé z atlasů kladou důraz na mapy vlastního státu (rakouský, španělský, nizozemský, maďarský atlas), jiné se věnují obecně všem částem světa (český, estonský, srbský atlas) bez větších rozdílů mezi dotací stran jednotlivých kapitol.

V atlasech se objevují mapy obecně zeměpisné i tematické (fyzickogeografické, socioekonomické). Paleta témat je velmi pestrá. Zatímco některé atlasy zpracovávají náměty především pro mapy světa, jako v případě českého atlasu, jiné poskytují ta samá témata v měřítku celosvětovém i regionálním (belgický, nizozemský, maďarský či rakouský atlas). Kromě map obsahují atlasy také rejstřík geografických jmen, kapitolu seznamující uživatele se vznikem kartografických děl a kompozičními prvky map (u všech atlasů), sedm atlasů (český, estonský, maďarský, srbský, španělský, švýcarský a švédský) pak zařazuje do svého obsahu také kapitolu věnovanou postavení Země v rámci sluneční soustavy.

Dále byly sledovány použité kartografické prostředky. Z hlavních metod kartografického znázorňování tematického obsahu se ve vybraných atlasech objevují všechny, i když jejich zastoupení je různé. Srovná-li se počet metod v jednom atlase, jeví se jako nejbohatší atlas švýcarský, nejchudší pak atlas srbský. Největší rozmanitost kartografických metod byla pozorována v regionálních částech atlasů. Žádný z vybraných atlasů však svým přístupem nebyl zcela odlišný vůči ostatním.

Testování percepce je provedeno pomocí dotazníkového šetření distribuovaného mezi respondenty pomocí webového formuláře. Dotazník se zaměřuje jak na hlavní cílovou skupinu uživatelů atlasů (žáky a učitele základních a středních škol), tak na starší respondenty, neboť i ti se v minulosti se školními atlasy setkávali. Snahou bylo oslovit také zahraniční respondenty, to však nakonec nebylo z technických důvodů uskutečněno.

Výsledky jsou založeny na odpovědích 441 respondentů. Získané odpovědi byly dále vyhodnoceny pomocí statistických metod (Pearsonův chí-kvadrát test, korespondenční analýza) a opatřeny komentářem. Analýzou získaných výsledků bylo zjištěno, že u patnácti otázek byla potvrzena vhodnost a srozumitelnost použité kartografické metody. U dvacáté otázky se naopak potvrdila nevhodnost nepravého kartogramu. V pěti případech se srozumitelnost dané metody prokázat nepodařilo. Původního dílčího cíle, tedy dokázat, zda je mapový jazyk mezinárodně srozumitelný, nebylo s vybraným vzorkem respondentů a atlasů možné dosáhnout. Pro přesnou verifikaci tohoto názoru by bylo nutné použít atlasy ze všech částí světa a také oslovit respondenty ze zahraničí. Práce však potvrdila, že čeští uživatelé jsou schopni porozumět kartografickým metodám, které se používají ve školních atlasech v Evropě.

Byl hodnocen vztah mezi vnímáním znakových sad a věkem respondentů. Statistickými výpočty bylo zjištěno, že starší respondenti jsou úspěšnější ve čtení a získávání informací z map. Byl tak potvrzen předpoklad, že kartografická gramotnost se s věkem a nabytými vědomostmi zvyšuje. Šetření také ukázalo, že používání kartografických produktů v rámci volnočasových aktivit příznivě působí na prohlubování schopnosti číst v mapách, a to u respondentů napříč věkovými skupinami.

Text práce lze stáhnout ve formátu pdf ZDE.