METODY

1) Geodetické metody zaměření zájmového území

Při měření byly použity standardní geodetické metody. Zaměření koryta Kenického meandru a Kenické smuhy bylo provedeno tachymetrií. Ta se používá při současném měření polohopisu a výškopisu. Zaměřování se provádí ze stanoviska o známých souřadnicích. K tachymetrickému měření byla použita totální stanice (elektronický tachymetr) značky Pentax, typ V227N, která byla zapůjčena společností ARCHAIA Olomouc o.p.s.

Tvorba příčných profilů řeky byla provedena pomocí geometrické nivelace. K nivelaci byl použit přístroj značky South, typ NL-20 s kompenzátorem, ve vlastnictví Katedry geoinformatiky (KGI). Nivelace je metoda výškového měření při které se určuje rozdíl výšek mezi dvěma body. K tvorbě profilů byla vybrána metoda nivelace vpřed: Na bod A se postaví nivelační přístroj a připraví se k měření, na bod B se postaví nivelační lať. Změří se výška přístroje v p a na lati se odečte laťový úsek lB. Výsledné převýšení se určí ze vztahu: HAB = vp - lB

Část levého břehu meandru byla na jaře zaměřena vedoucím práce pomocí dvoufrekvenčního GNSS přístroje Topcon HiPer II. Tento přístroj je ve vlastnictví KGI od půlky dubna 2012. Je schopen přijímat signál GPS i GLONASS, jeho součástí je i rádio modem Satel a GSM modem pro připojení k sítím TopNET, CZEPOS, SKPOS pro měření kinematickou metodou a RTK (Real Time Kinematic) metodou. V terénu byla použita kinematická metoda fázového měření. Při fázových měřeních se zpracovávají nosné vlny signálu (ne dálkoměrné kódy) a lze dosáhnout přesností až na milimetry. Přijímač spočítá počet vlnových délek nosné vlny, nacházejících se mezi přijímačem a družicí. Tento počet se skládá z obtížně určitelného celočíselného násobku nosných vln a z desetinné části, kterou je přijímač schopen určit relativně velmi přesně. Fázová měření tedy vykazují nejednoznačnosti (ambiguity) počtu celých vlnových délek mezi přijímačem a družicí – označují se jako celočíselná nejednoznačnost (CN). Určování CN je časové náročné a vyžaduje vhodné observační podmínky a příjem korekcí ze sítě referenčních stanic. Pokud přijímač určí počáteční hodnotu CN, je schopen průběžně sledovat změny fázového posunu. Jakmile dojde k přerušení sledování nosné vlny, dojde k fázovému skoku a přijímač musí začít nová měření CN. Jelikož v olistěném lužním lese lze přijímat kvalitní signál pro fázové metody pouze omezeně, mohla být touto metodou zaměřena břehová čára pouze severní část levého břehu Kenického meandru (více o měření pomocí GNSS v této oblasti lze nalézt v bakalářské práci Heleny Uhrové).

2) Použitá data

Většina použitých dat byla vytvořena vlastním geodetickým měřením. K přehledové mapě 5.1 jako podklad použita datová sada Data200 od ČÚZK. Byly využity také historické mapy volně dostupné na internetu. Kromě map byly použity také historické letecké snímky. Kromě snímku z roku 1938, poskytnutý Správou CHKO Litovelské Pomoraví, pocházejí všechny z vlastnictví KGI, která je zakoupila od VGHMÚř Dobruška a jsou uloženy u vedoucího práce.

3) Použité programy

Stažená data z totální stanice ve formě textových souborů byla převáděna a zpracovávána v programu ArcGIS 10 for Desktop. V tomto programovém prostředí byl také vytvářen digitální model Kenické smuhy. Případné systematické chyby vzniklé při měření byly opravovány pomocí software Groma 9.0 demo od společnosti Geoline, spol. s r.o. Proudnice a příčné profily byly graficky zpracovávány v programu CorelDRAW X5. Ke konečné editaci map a výstupů sloužil také program Adobe Photoshop CS5, všeobecně byly využity také aplikace z kancelářského balíku Microsoft Office 2007.s

4) Postup zpracování

Zaměřování břehů a Kenické smuhy

Po vytyčení dvou známých bodů v ostruze meandru vedoucím práce byly zaměřovány břehové linie, stanoviska a body příčných profilů. Body břehových linií byly voleny tak, aby věrně zachytily charakter břehu – tedy hlavně lomové body. Při vysokém a strmém břehu popřípadě břehové nátrži byla zaměřována pouze jedna řada bodů, při pozvolném břehu a nezaplavené náplavové lavici se zaměřoval průběh hladiny a horní hrana břehu. Břehové nátrže, náplavové lavice a říční dřevo bylo zakreslováno do zaměřených břehových linií s pomocí turistického GPS přístroje. Téměř totožně se postupovalo při zaměřování reliéfu Kenické smuhy. Kromě výše uvedeného postupu byly ještě zaměřovány lomové hrany reliéfu na dně koryta a významné body (lokální minimum v tůni, lokální maximum na náplavové lavici, strom rostoucí ze dna smuhy...), tak aby bylo dosaženo optimálního rozložení bodů, ze kterého bude možno vytvořit co nejvěrnější DMR.

Tvorba příčných profilů

Umístění příčných profilů bylo vybráno s ohledem na možnost kontinuity s příčnými profily vytvořenými pro studii „Prognóza geomorfologického vývoje řeky Moravy v úseku od jezu Hynkov po Kenickou lávku“. S ohledem na rozsah práce a náročností terénních prací byly vybrány profily č. 8-18 včetně nečíslovaného červeně vyznačeného profilu přes šíji meandru. Tato mapa byla georeferencována a byla vytvořena bodová vrstva koncových bodů příčných profilů. Ze souřadnic bodů byl vytvořen gpx soubor, který byl nahrán do mobilního telefonu a pomocí GPS bluetooth modulu značky Qstarz, typ BT-Q1000eX bylo lokalizováno umístění bodů. Jelikož se jedná o GPS přijímač na úrovni přesnosti turistických GPS přístrojů, existovala odchylka od zjištěných bodů 2-12 m. Poloha profilů je tedy pouze přibližná k profilům ve výše zmíněné studii. Do vybraných míst byly zatlučeny dřevěné kolíky, jejichž poloha a nadmořská výška byla zaměřena při následném zaměřování břehů totální stanicí. Při samotné nivelaci byl mezi kolíky natažen provaz na němž byly navázány uzlíky ve vzdálenosti 1 m a nivelací byla zjištěna výška části profilu nad vodou a výška hladiny. V části profilu pod hladinou byla měřena pouze hloubka vody, jenž při následném zpracování byla přepočtena na nadmořskou výšku.

Úprava a interpretace historických mapových podkladů a leteckých snímků

V dnešní době je už na internetu volně k dispozici celá řada historických mapových děl, proto nebylo obtížné najít stav zájmového území tak, jak bylo zakreslené do map v 18. a 19. století. Období od 30. let 20. století pokryly převážně letecké snímky. Z map na internetu v byly vytvořeny pomocí funkce Print Screen výřezy oblasti a následně vloženy do programu ArcMap a georeferencovány. Interpretace změn na mapách pak byla prováděna vizuálním porovnáním. Letecké snímky musely být před georeferencováním upraveny v programu Adobe Photoshop pro lepší viditelnost zaznamenaných objektů. Jednalo se především o úpravu histogramu, kontrastu, jasu a doostření. V tomto programu byla také vytvořena mozaika snímků z map Stabilního katastru, kde se oblast nacházela na více mapových listech. Po georeferencování leteckých snímků byly vektorizovány historické břehové linie. Vizuální porovnání leteckých snímků bylo vztaženo k současnému snímkování (z roku 2009) pomocí WMS (Web Map Service) služby Národního geoportálu INSPIRE.

Porovnávání a charakteristika příčných profilů

Příčné profily byly zpracovány v horizontálním měřítku 1 : 200 a vertikálním měřítku 1 : 100. Nejprve byly upraveny křivky profilů oříznutím části břehu, která se nacházela výše než protější břeh. Křivky stejných profilů z obou měření pak byly barevně odlišeny a vloženy do předem připravené okótované mřížky. Pro textový popis profilu byly společně s tímto porovnáním použity poznámky z terénu při nivelaci.