Ekoton je přechod mezi dvěma či více rozdílnými společenstvy (ekosystémy). Ekotonová společenstva jsou zpravidla tvořena řadou druhů charakteristických pro sousedící ekosystémy a navíc druhy specifickými pro ekotony. Velmi často je počet druhů a denzita jejich populací vyšší v ekotonu než v přilehlých společenstvech (tzv. okrajový efekt). Organismy žijící v ekotonovém společenství nejsou vesměs vzácné, což je obecně způsobeno jejich větší tolerancí k časté disturbanci.
Ekotony mají v krajině zejména funkci ekologickou, ale i kulturní a produkční. Ekologická funkce v sobě zahrnuje definici ekotonu jako specifického společenství, refugium (útočiště), koridor či nárazník (buffer). Ekoton působí v krajině též jako půdoochraný, hydrologický a mikroklimatický faktor a jako zóna zajišťující ekologickou stabilitu.
Ekotony jsou zóny střetu, napětí, kompetice, prolínání a spojení. Kvalitativně nejvýraznější přechody vznikají na rozhraní pestrých ekosystémů, jako jsou např. les pole, les-louka, louka-vodní plocha apod. Obecně lze za nejvýraznější ekotony považovat rozhraní mezi krajinnou matrix a uvnitř ležícími krajinnými elementy. Tato rozhraní bývají z hlediska zprostředkování ekologické stability krajiny nejvýznamnějšími.
Z hlediska prostorových atributů je velmi významná šířka ekotonu. Často bývá ekoton definován poměrně širokým pásem s charakteristickým gradientem ekologických charakteristik, tedy pozvolným přechodem jednoho ekosystému v druhý. Úzké ekotony, které jsou dány velmi zřetelným a ostrým přechodem, jsou typický v místech, kde je aspoň jeden ekosystém významně ovlivněn člověkem (např. pole-les, urbanizovaná plocha-pole apod.). Mezi další prostorové charakteristiky patří délka ekotonů, mozaikovitost (vnitřní struktura ekotonu), tvar (vnější vzhled ekotonu) či vertikální struktura ekotonů, která se vyjadřuje především charakteristikami vegetačních pater. Další významnou charakteristikou je časová proměnlivost společenstev ekotonů (Sklenička, 2003).
Ekoton může svým charakterem působit jako bariéra, což může vyvolat změnu směru nebo blokování pohybu tzv. vektorů, tedy například proudění vzduchu či padání atmosférických srážek. Tyto změny pak mohou vyvolat změny další a to zejména v režimu teplotním a vlhkostním.
© Martina Hrubošová | Diplomová práce | Vedoucí práce: Ing. Helena KILIÁNOVÁ, Ph.D. | Katedra Geoinformatiky UP Olomouc | Rok zpracování: 2009