Monitorování proměnlivosti vybraných faktorů mikroklimatu v okolí ekotonů

Závěr

Tato diplomová práce se zabývala proměnlivostí teplotních, větrných a vlhkostních charakteristik mikroklimatu, jež byly pozorovány v okolí ekotonů. Měření byla prováděna na 8 vytyčených transektech, procházejících skrz ekoton, jenž se nacházely v okolí obcí Ždánice a Kobylí. Sledované faktory mikroklimatu byly měřeny pomocí tří ručních anemometrů Testo typu 410-1 a 410-2 v období od dubna 2008 po duben 2009. Pro sběr dat byl vytvořen elektronický formulář pomocí programu XS Designer. Získaná data byla zpracována a poté byla podrobena základní statistické analýze a vizualizována pomocí grafů, tabulek a map.

Součástí diplomové práce je i dlouhodobá charakteristika mikroklimatu vyvozená z dat meteorologických stanic, jež se nachází v povodí řeky Trkmanky, popřípadě odvozená z Atlasu podnebí Česka. Část textu je věnována základní geografické charakteristice povodí řeky Trkmanky.

Ačkoliv byl prostřednictvím terénního měření vytvořen obsáhlý dataset, ze získaných dat nebylo možné stanovit jednoznačné statisticky podložené závěry, neboť z tohoto hlediska zde nebylo dostatečné množství informací. Doporučením proto je použít, při podobně zaměřené práci, automatické stanice, které by zajistily kontinuální monitoring. Nicméně z naměřených dat bylo možné vysledovat a stanovit určité hypotetické závěry.

Z analýzy teplotních poměrů, jež porovnává průměrné hodnoty dosažené v lesní části transektu, v ekotonu a na trvalém travním porostu, je patrné, že nejvyšší proměnlivosti je dosaženo zpravidla ve dny, kdy převládá radiační počasí a kdy je intenzivní sluneční záření. U většiny transektů byla v průběhu roku zaznamenána vyšší průměrná teplota vzduchu na stanovištích v trvalém travním porostu. A alespoň při jednom měření v zimním období byla sledována vyšší teplota v lesním prostředí. Během nevegetačního období byly teploty vzduchu v jednotlivých částech transektu vyrovnanější.

Vítr představoval nejvariabilnější faktor mikroklimatu, jenž byl pozorován. Na rychlost a směr větru měla největší vliv zejména konfigurace terénu a přítomná vegetace, lesní a křovinaté porosty, jež proudění vzduchu brzdila, popřípadě směrově modifikovala. Z provedených analýz, kdy byly porovnávány rychlosti větru v každé části transektu (lesní, ekotonové a travní) v průběhu roku zvlášť, lze hypoteticky odvodit, že ve většině případů byla nejvyšší rychlost zaznamenána v té části, odkud vanul vítr. Role ekotonu se různila podle toho, jestli se ve směru proudění vzduchu nacházela nějaká překážka (např. v podobě stromu či keře). V případě transektů, kde byl vytvořen na hranici lesa hustý zápoj vegetace, měl ekoton zpravidla charakter bariéry. Pokud proudil vítr ve směru transektu, kde se nenacházel keřový plášť, představoval ekoton v několika případech průchozí zónu – koridor.

Z hlediska vlhkostních poměrů lze u většiny transektů vyvodit, že se vyšší relativní vlhkost nachází v lesním prostředí či prostředí, které je lesu blízké. Nejvyšší hodnoty relativní vlhkosti byly zaznamenány v zimním období, nejnižší pak při měření v letním či slunném dni. Chod relativní vlhkosti byl výrazně ovlivňován chodem teploty vzduchu.

Na základě měření ve dvou výškách (15 cm a 2 m nad zemí) lze vyvodit, že přízemní vegetace (aktivní povrch) měla největší vliv na rychlost proudění vzduchu, kdy byly vyšší hodnoty zpravidla zaznamenány ve výšce 2 m. Naopak vyšší teplota a relativní vlhkost vzduchu byla většinou pozorována ve výšce 15 cm nad zemí.

O výsledném charakteru mikroklimatu ekotonu rozhodoval zejména jeho typ a vytvořený zápoj porostu. Za ekotony, které se svým mikroklimatem blíží více k lesnímu prostředí, lze hypoteticky považovat ekotony, jejichž střed (střed transektu) se nacházel na hranici lesa, pod korunou krajních stromů či za hustým keřovým pláštěm. Na druhou stranu se ekoton více podobal trvalému travnímu porostu v případě, kdy se střed ekotonu nacházel v nezastíněném širokém křovinatém pásu, jež lemoval les.