Stanovení minimální absolutní chyby při procesu tvorby DMR
s využitím statistického porovnání v prostředí softwaru R

Dnes již snad lze říci, že geografické informační systémy už nejsou výsadou jen vědeckých institucí a pár jedinců – průkopníků, že se rozšířily do mnoha aplikovaných oblastí, a poskytují tak svou širokou funkcionalitu službám veřejnosti. GIS se staly tak přístupnými, že lidé, kteří s nimi pracují, v mnohých případech nemají hlubší teoretické znalosti z geoinformatiky, což může vést k nesprávnému použití nabízených možností.

Jedním z takových problémů může být chybné použití interpolační metody, jež je procedurou odhadu neznámých hodnot ze známých (naměřených) hodnot v okolí. Zvláště v geografii se velice často používá interpolace bodově naměřených hodnot za účelem získání prostorového (spojitého) rozložení prvku (např. nadmořské výšky, srážek, teploty apod.). Chybou v tomto případě je výběr nevhodné metody.

Interpolačních metod je totiž celá řada a různé geoinformatické programy nabízejí různé metody. Výběr konkrétní metody by se měl vždy řídit především charakterem popisovaného jevu, neméně pak účelem aplikace. Z toho vyplývá, že operátor musí vědět, co popisuje a jaké má možnosti volby. Přesnost modelu reliéfu je přitom velice významná, protože právě ten je pak podkladem pro odvozování dalších charakteristik povrchu. A pokud je chyba již na začátku zpracování, tak podle principu rozevírajících se nůžek může být na konci několikrát vetší.

Tato práce nepodá univerzální návod na výběr konkrétní interpolační metody pro kteroukoli aplikaci či jev – je zaměřena na modelování zemského povrchu.

Cílem magisterské práce bylo vypracovat pojednání o stanovení minimální absolutní chyby při procesu tvorby digitálního modelu reliéfu (DMR). Podle propracované struktury bylo různými metodami vygenerováno určité množství povrchů na zvolených územích. Přitom byla uvažována náhodnost výběru vstupních bodů, jejich různá geneze, různé rozmístění v prostoru. Pro každé území byl ustaven jeden referenční povrch, který byl považován za „správný“.

Poté následovalo důkladné statistické zhodnocení vytvořených datových sad, a to ve vztahu k referenčnímu povrchu. Jednak byla hodnocena kvantita vzniklých odchylek, jednak byla provedena diagnostika za účelem odhalení vztahu odchylek a morfologie terénu. Výsledkem bylo doporučení konkrétní metody interpolace.

Součástí práce bylo také představení základní teorie interpolačních procedur a přiblížení jednotlivých variant se zaměřením na ty nejvíce používané.

K práci je vytvořena tato internetová prezentace projektu propagující vlastní práci i její výsledky. Do metainformačního systému katedry byly ve formě vyplněného formuláře odevzdány údaje o datových sadách použitých či vytvořených v rámci řešení práce.