Zpracování rozboru udržitelného rozvoje území pomocí gridové analýzy

V rámci práce byly použity především dvě analytické metody, a to agregace a disagregace. Pomocí metody agregace byla data přepočítávána, respektive shlukována do hexagonální sítě a správních územních jednotek. Metodou disagregace byla data přepočítávána z administrativních jednotek do podrobnější hexagonální sítě. Součástí výstupů jsou také vizualizační metody, a to především metoda gridu a areálová metoda kartogramu. Areálová metoda kartogramu je jedním z nejpoužívanější způsobů vizualizace statistických dat.

Areálová metoda

Areálová metoda nebo také metoda plošných znaků, je jednou z nejpoužívanějších metod tematické kartografie a dle Voženílka, Kaňoka a kol. (2011) obsahuje každá mapa minimálně jeden plošný znak. Podle autorů lze plošný znak použít jako samostatný vyjadřovací prostředek nebo jako součást složitějších vyjadřovacích metod (metody kartogramu, kartografická anamorfóza, dasymetrická metoda a další). Areálová metoda využívá dva grafické proměnné parametry, a to obrys a výplň. Dle autorů lze oběma parametry prezentovat jak kvalitativní vlastnosti, tak i kvantitativní informace o jevu v areálu. Jak již bylo zmíněno, dle Voženílka, Kaňoka a kol. (2011) lze plošný znak použít jako součást složitějších vyjadřovacích prostředků v kartografií. Jednou z nejpoužívanějších metod, využívající plošné znaky, je metoda kartogramu, umožňující především kvantitativní srovnání jevů v dílčích územních celcích. Podstatou kartogramu je reprezentace relativních dat v dílčích územních jednotkách, musí tak být kvantitativní data přepočtena a jednotku plochy (např. počet obyvatel na 1 km2). Územní celky jsou poté vzájemně srovnatelné. Může také nastat situace, kdy nemá smysl přepočítávat hodnoty jevu na jednotku plochy, a to v případě kdy jsou dílčí územní jednotky přibližně stejně velké. Tomuto způsobu se říká pseudokartogram. Dle Krtičky (2007) lze kartogramy v zásadě rozdělit na kartogramy – pravé (kvantitativní hodnota jevu je přepočtena na jednotku plochy) a nepravé (kvantitativní hodnota jevu je vztažena k jiné veličině v rámci územní jednotky – např. počet uchazečů na 1 volné pracovní místo). Dle Kaňoka (1999) se kartogramy dělí podle počtu znázorňovaných jevů na jednoduché a složené a podle způsobu interpretace na strukturní, tečkové, čárové a pseudoprostorové. Mezi základní typy kartogramů se dle Krtičky (2007) dále řadí kartogramy síťové. Síťové kartogramy jsou reprezentovány geometricky vymezenými areály (hexagony, čtverce), ve kterých může být také prováděn statistický sběr, ale především následná interpretace. Metodou kartogramu jsou reprezentovány především socio-ekonomické jevy, ale i fyzicko-geografické.

Gridová analýza

Grid, neboli pravidelná síť může být považována za speciální druh areálové metody, konkrétněji síťový kartogram. Sledované území je rozděleno pravidelnou mřížkou a základním prvkem je tzv. buňka. Administrativní hranice jsou zanedbány a metoda tak nepodléhá časově a územně proměnlivé struktuře (Klauda, 2016). Jelikož je výsledná síť pravidelná, umožňuje především názorné srovnání jednotlivých buněk. Hlavními parametry gridu jsou velikost a tvar. Buňky tak mohou být různých tvarů – například čtverec, hexagon nebo trojúhelník. Velikost gridu významně ovlivňuje výslednou reprezentaci. Dalším důležitým parametrem j e výsledná hodnota jevu v buňce. Tyto hodnoty jsou do sítě přiřazovány metodami agregace, disagregace nebo jejich vzájemnou kombinací v závislosti na tom, jaká data máme dostupná (Klauda, 2006)

Metoda agregace (bottom–up přístup) je nejjednodušší metodou přiřazování statistických informací do buněk. Jelikož je založena na přesně lokalizovaných bodových nebo polygonových datech, poskytuje nejpřesnější výstupy. Agregace je také významným nástrojem generalizace a anonymizace dat – je potřeba data dostatečně upravit, aby nebylo možné získat informace o jednotlivcích (Rosina, Hurbánek 2012). Data lze přepočítávat jak do buněk gridu, tak i do administrativních jednotek. Doporučená nejnižší agregační jednotka je buňka 100 × 100 m. V rámci administrativních jednotek je nejnižší agregační jednotkou část obce. Agregace může být dle Zapletala (2019) také závěrečnou fází metody disagregace, kde jsou data z vyšších územních jednotek přepočítána do velmi podrobné gridové sítě a následně agregována do požadovaných nižších územních jednotek nebo gridu.

Analytická metoda disagregace (top–down přístup) je dle Huanga et al. (2007) zvláštním příkladem areálové interpolace, kde jsou cílové areály menší než zdrojové a není mezi jejich hranicemi žádné propojení. Jedná se o metodu procesně náročnější a používá se, pokud jsou data dostupná pouze za vyšší územní jednotky. Distribuce nových hodnot však není známá a nelze ji provést náhodně (Horák, 2003). Ke zpřesnění přepočtu hodnot jevu tak lze využít informace například o krajinném pokryvu, využití půdy nebo letecké či satelitní snímky (Eurostat, 2016). Výsledkem disagregace je potom polygonová nebo rastrová vrstva s nově přepočtenou hodnotou zkoumaného jevu. Je však nutné zohlednit fakt, že proces disagregace je pouze odhadem a výsledky nikdy nebudou v úplné shodě s realitou (Rosina, Hurbánek, 2012).