bakalářská práce
Dle počtu použitých snímků dělíme fotogrammetrii na jednosnímkovou a stereofotogrammetrii. Jednosnímková fotogrammetrie umožňuje určit pouze 2D souřadnice na snímku a její využití je omezené. Stereofotogrammetrie využívá dvou a více překrývajících se snímků s přibližně rovnoběžnými osami záběru. „Pomocí stereofotogrammetrie můžeme vyhodnotit prostorovou 3D polohu libovolného bodu viditelného na dvou a více snímcích. A protože takových bodů je na překrývajících se snímcích vidět mnoho, lze tak tvořit poměrně husté mračno bodů.“ (Fryčák, 2019). Z dostatečně hustého a kvalitního mračna bodů je následně možné interpolovat povrch 3D modelu.
Principem je, že laserový skener vyšle paprsek, ten se odrazí od snímaného objektu zpátky do skeneru a ten změří čas letu paprsku. Zná-li skener rychlost paprsku a čas jeho letu, může spočítat vzdálenost měřeného bodu. Laserový skener je takto schopný přesně změřit tisíce bodů během několika vteřin. Ze získaného mračna bodů je poté, stejně jako v případě fotogrammetrie, možné interpolovat povrch 3D modelu.