METODY ZPRACOVÁNÍ

Modelování povrchového odtoku vychází ze studie nazvané Storm Runoff Computation Using Spatially Distributed Terrain Parameters, česky „Výpočet povrchového odtoku s využitím prostorově distribuovaných parametrů terénu“, který vydalo Centrum pro výzkum ve vodních zdrojích při texaské univerzitě The University of Texas at Austin roku 1998.
Studie podrobně popisuje, jak je možné zpřesnit výslednou hodnotu povrchového odtoku. Na model terénu je naložena mřížka rozdělující zkoumané povodí do stejných částí a každá charakteristika je vztažena právě k dané suboblasti většinou čtvercového tvaru. Tímto rozdělením na několikanásobně menší části je ve výsledku počítáno i s nehomogenitami celého zájmového území, které byly při výpočtu za povodí jako celek většinou shlazeny.
Jde o distribuovaný hydrologický model s částečným semi-empirickým přístupem. Jednalo se o práci pouze teoretickou, ale již samotná definice zadání a způsob výpočtu parametrů nad čtvercovou mřížkou k jakémukoli programovému zpracování přímo pobízí.

Základem výpočtu konkrétních hodnot přebytečné vody odtékající z povodí je zde rozšířená funkce jednotkového hydrogramu. Jednotkový hydrogram je pravděpodobná odezva povodí na efektivní déšť za určitou dobu jeho trvání.
Pro výpočet hodnoty přímého odtoku byla zvolena rovnice založená na metodě odtokových CN-křivek. Metoda umožňuje odvození objemu přímého odtoku a kulminačního průtoku z návrhového přívalového deště.

Transformací výpočtu povrchového odtoku pro praktické využití pro uživatele ArcGIS Desktop i Server se zabývá tato diplomová práce.

Klíčovou činností této diplomové práce bylo programování nástroje v jazyku Python a jehu publikace na ArcGIS Server prostřednictvím protokolu SOAP