Úvod



V dobách dávno minulých mapy nepředstavovaly pouze prostředek pro co nejlepší vystižení obrazu určitého segmentu krajiny. Jejich tvůrci je vykreslovali ručně, proto na ně bylo, a stále je, nahlíženo jako na umělecká díla. S vynálezem knihtisku a mědirytiny došlo v oblasti výroby map k jisté automatizaci tvorby a snadnější reprodukci těchto děl. I přesto, že se toto odvětví lidské činnosti přesunulo od pouhého kreslení k řemeslné výrobě, stále zde byl velký prostor pro autorovu kreativitu. Mapové pole bylo kromě kartuší, vedut, erbů, lodí či směrových růžic často doprovázeno také tzv. parergony, tedy obrazovou výzdobou nacházející se zpravidla v rozích mapy (Drápela a kol., 2005).

Další technologické vynálezy vedly k neustálému zpřesňování polohové i výškové přesnosti map. Zároveň s těmito objevy docházelo k postupnému vývoji kartografických vyjadřovacích prostředků, tedy k jejich zjednodušování a abstraktizaci. Z obrázkových znaků se staly symbolické, ze symbolických geometrické. Kopečkovou metodu nahradilo šrafování, a šrafy byly později vystřídány vrstevnicemi. Také mapová výzdoba byla postupně zjednodušována, až se z většiny map zcela vytratila.

S tímto souvisí jeden důležitý faktor, a tím je funkce kartografického díla. Pravda (2003) chápe funkci mapy jako poslání, oblast působnosti a význam mapy. Spolu s účelem mapy je považuje za velmi související pojmy. Funkce mapy totiž pomáhají plnit určitý účel, neplatí to ale naopak, proto funkci vnímá jako širší pojem. Dodává, že každá mapa zastává minimálně jednu funkci, zpravidla se jich však na účelu mapy podílí několik.

Postupem času byl stále více kladen důraz na (nové) specifické funkce (např. kognitivní, navigační, informační, plánovací). Jiné, včele s uměleckou (estetickou), se naopak dostávaly do ústraní. Neznamená to, že vymizely zcela. Pouze již v dnešní době, kdy se dbá především na co největší přesnost a správné užití kartografických metod, nemají takový význam.

Tato diplomová práce si klade za cíl oživit uměleckou funkci kartografických děl a vytvořit mapy s využitím starších metod a výtvarných doplňků ovšem za pomoci automatizačních prostředků. Práce se tak snaží propojit dva, dnes již zdánlivě oddělené, světy mapové tvorby, kdy výsledné mapy vizuálně připomínají staré kartografické dokumenty, zároveň však disponují uspokojivou polohovou a výškovou přesností, kterou tato díla postrádala.