Kartografická tvorba se již od počátku známých dějin potýkala s problémem, jak pomocí dostupných vyjadřovacích prostředků pojmout maximální množství informací a ty následně efektivně předat uživateli. V minulosti byly používány ilustrace, barevné zvýraznění a další metody, které předávaly prostorové a tematické informace.
V současnosti kartografie zápolí s ohromným, předtím takřka nemyslitelným, počtem různých vizualizačních a prezentačních technologií. Některé z nich jsou používány běžně, jiné pro svou složitost zůstávají pouze v teoretických materiálech či v několika málo exemplářích. V konečném důsledku lze situaci shrnout, že zobrazovací metody lehce vyrobitelné a především jednoduše využitelné mívají výrazně vyšší šanci uspět než metody složité.
Na základě popsané situace vznikla hlavní myšlenka, která vyústila v celou magisterskou práci. Stavebním kamenem je využití stereoskopických pravidel k dosažení možnosti uchování prostorového jevu u tematických map. I přes velký vývoj v oblasti trojdimenzionálních zobrazovacích displejů však většina z nich vyžaduje, aby pozorovatel měl dodatečné vybavení, ve formě brýlí či jiných pomůcek. Z tohoto důvodu bylo v práci využito metod autostereoskopie, která umožňuje zprostředkovat pozorovateli vjem hloubky bez nutnosti brýlí.
Snahou diplomové práce je umožnit sestavenou metodikou snadné vytváření trojdimenzionálních mapových výstupů, především autostereoskopicky. Výsledky diplomové práce poskytnou kartografům nové nástroje a možnosti, jak mohou svá prostorová data prezentovat formou netradičně zpracovaných metod tematické kartografie. Takto vytvořená autostereoskopická díla mohou být osvěžením ve standardně používaných vizualizačních technikách, jelikož nekladou výrazné nároky na pozorovatele a jednoduše mu předávají požadované informace.