Stanovení minimální absolutní chyby
Popis testovaných dat
Pro otestování autorových předpokladů byla nakonec vybrána pětice území, z toho čtyři území reálná a jedno imaginární. V této kapitole budou popsána území a tvorba jednotlivých referenčních povrchů. Základní výškopisná data poskytla katedra a jejich metadata jsou uvedena na DVD přiloženém k práci. Podobu území najdete v Přílohách 6–10. Území byla pro zjednodušení přehledu popsána zkratkami následovně:
RAND
Imaginární území vytvořené pomocí volně dostupného softwaru LandSerf 2.2. Použitím funkce New Raster
byl vygenerován náhodný povrch. Funkcí Pit Removal byly odstraněny izolované deprese, tzv. sinky (bezodtoké
oblasti). A takový grid byl přenesen do prostředí ArcView GIS pomocí formátu *.flt. Tak vznikl korektní referenční
grid se známou hodnotou v každém pixelu. Výhodou takto vytvořeného povrchu je jeho pravidelnost. Nabízelo
se tak otestovat vliv pravidelného, resp. nepravidelného rozmístění bodů na přesnost interpolace.
S1, S2
Jedná se o menší území sesuvného původu: přívlastek s1 zastupuje území sesuvu v povodí říčky Brodská asi 7
km západně od Velkých Karlovic v okrese Vsetín (geomorfologický podcelek Vsetínské vrchy); s2 pak supluje
sesuv v Halenkovicích v okrese Zlín (geomorfologický celek Chřiby). Obě území byla v nedávné době zaměřena
totální stanicí studenty katedry v rámci terénních projektů či diplomové praxe. Oproti vrstevnicovým datům s3 a
s4 je zde rozdílné rozložení známých bodů – v terénu byly zaměřovány významné body reliéfu. Vstupem pro
referenční povrch jsou tedy pouze body. Hranice území byly určeny podle krajních bodů a za referenční metodu
interpolace byla zvolena lineární triangulace.
S3, S4
Území s3 tvoří povodí říčky Brodská (viz povrch s1) na severním svahu nad obcí Nový Hrozenkov a s4 zastupuje
část povodí na horním toku řeky Vláry asi 20 km jihovýchodně od Zlína (součást geomorfologického celku Vizovická
vrchovina) v okolí obce Vlachovice. Základními daty pro dvě větší území jsou vrstevnice s intervalem 5 m. K těm
byly ještě autorem doplněny údolnice a vrcholové kóty tak, aby byly v referenčním TINu eliminovány umělé plošiny.
V případě s3 je hranice území stanovena na rozvodnici. U s4 byla původně také, ale z důvodu minimalizace počtu
referenčních bodů bylo území nakonec zmenšeno.
Tab. 1
Původně bylo zamýšleno testovat interpolační metody i na základních površích rozdělených podle planární a profilové křivosti. Od toho bylo nakonec ustoupeno, protože diagnostiku vazby odchylky od referenčního povrchu a jeho křivosti lze provést i na zbylých územích.
Všechny vstupní výškopisné údaje byly poté konvertovány na body pro další použití. V případě rand byl referenční grid převeden přímo na body. Povrchy s1 a s2 byly již nativně vytvořeny přímo z bodů. U s3 a s4 byl postup převodu delší… Údolnice byly typu PolylineZ (tj. výška uložená skrytě v poli Shape), a proto bylo nutné je pomocí skriptu 3DtoASCII.ave převést do textového souboru. Po vyčištění textu byly body (tentokrát už s informací o výšce vertexů uloženou v atributu) zpět importovány do prostředí ArcView GIS pomocí volby Add Event Theme. Po ořezání bodů údolnic polygonem ohraničujícím území byly všechny sady vstupních bodů (vrstevnice, kóty i údolnice) převedeny skriptem pt2ascii.ave do textové formy, aby byly následně sdruženy do jediné vrstvy. Procedurou Add Event Theme byl vytvořen ESRI Shapefile obsahující všechny body, které generovaly referenční povrch. Oba uvedené skripty byly získány skrze databázi ArcScripts dostupnou na internetové stránce firmy ESRI v sekci ESRI Support Center a jsou rovněž obsaženy na přiloženém DVD.
Byly tak stanoveny sady referenčních bodů, které mohly postoupit do druhé fáze projektu.
s4